Česká veřejnost ve své většině odmítá Senát jako zbytečnou a drahou instituci již od jeho vzniku a prvních voleb v roce 1996. Tato dlouhodobě neměnná skutečnost se projevuje v jeho složení. To je už mnoho let téměř jednobarevné. A z hlediska obyčejných lidí nepříznivé především z hlediska obhajoby jejich sociálních práv. Za dobu trvání Senátu v něm usedla celá řada osob, jen z části šlo přitom o skutečné osobnosti. Volební účast při volbách do horní parlamentní komory je dlouhodobě podprůměrná. Také proto Senát vypadá jak vypadá a jeho práce je spíše národní ostudou, než čímkoliv jiným. To můžeme změnit jen volbou skutečných alternativních osobností, tak aby z něj zmizely aspoň ty nejprofláknutější figury. Není jich málo.

Příležitost učinit aspoň počáteční a drobnou korekci ve složení Senátu budeme mít ještě tento týden. Potom až za dva roky. Je nutno tuto příležitost nepromarnit a chytit za pačesy z té správné strany. Je však nutné překonat svůj odpor k této instituci a jít volit nyní aspoň menší zlo. Současný Senát je baštou té nejmilitantnější pravice, pro kterou jsou zájmy Bruselu a USA přímo posvátné, stejně jako usilovná obhajoba životního odkazu jednoho absurdního dramatika, který se sice prezentoval jako velký mírotvorce a likvidátor našeho zbrojního průmyslu, to mu nebránilo aby vyzýval k humanitárnímu bombardování a omluvám vůči pohrobkům nacistů, také ale trvale ignoroval nemalou část českých voličů, aby za svým podpisem na druhé straně při každé vhodné příležitosti připojoval kýčovité srdíčko a pronášel vysoce morální soudy ke všem jiným kromě sebe a svých pochlebovačů. Senát měl býti údajně pojistkou demokracie, jakousi radou moudrých, sborem vysoce kvalifikovaných osobností, slovy některých pomatených pravičáků však zejména pojistkou proti komunistům a jejich případnému úspěchu ve svobodných volbách. To by nevymyslel ani absurdní dramatik, ale pánové Pavel Bratinka, Tomáš Ježek či Daniel Kroupa z dávno zkrachovalé ministraničky ODA ano. A snad to dokonce ve svém spravedlivém zápalu pro dobro světa a spásu duší před mocí pekelnou mysleli i vážně. Jenže na absurdní dramata v politice i mimo ni už dnes jaksi není čas ani chuť. Tvrdá realita života v popřevratové republice je prosta nějaké selanky, tím méně vyprávěním pohádek o cestě do ráje pod vedením EU a spojeneckých bombardérů za nekřesťanské peníze. Dnes nejde o nic menšího než záchranu zbytků suverenity naší země a tomu může pomoci i to, že v našem Senátu zasednou skuteční odborníci a vlastenci, nikoliv odrodilí Tchajwanci maskující značně nešikovně údajný boj za demokracii doma i ve světě jen usilovným až křečovitě toporným bojem za udržení svého vysoce výnosného koryta v politice. O nic jiného totiž oněm Vystrčilům, trvale zděšeným Mirkám Němcovým a jiným podobným politickým živnostníkům nejde.

Ano, má smysl jít volit do Senátu, pokud máme aspoň malou šanci dílčím způsobem změnit jeho nepříznivé složení. A kvalitní kandidáty nepochybně aspoň v některých obvodech najdeme. A když nic jiného lze volit také nikoliv právě pro někoho, ale i proti někomu. Takto volby do Senátu také již od jeho založení v řadě případů fungují. V minulosti na to nejčastěji doplatili kandidáti komunistické strany. Vždy ačkoliv v mnoha případech šlo prokazatelně o osobnosti s velmi dobrým životopisem se proti nim zvedla vlna ve stylu a teď všichni proti komunistům. Dobře to účinkovalo. Je třeba to nyní vrátit těm, kdo podobný postup praktikovali. A je dobré začít u osoby nejexponovanější. Osoby, která opakovaně prokázala, že vysoká politika je nad její síly. Ostatně proč volit člověka, který si z volené funkce udělal luxusní cestovní kancelář s výlety za hranice všedních dnů za peníze daňových soumarů a tribunu pro mlácení prázdné slámy? Je věcí voličské cti vyprovodit Tchajwance ze Senátu hlavním vchodem i s kyticí růží od zděšené neúspěšné knihkupkyně Mirky, toho času zaparkované rodnou stranou v přepychovém zaopatřovacím ústavu jménem Senát ČR. Stačí k tomu zdánlivě či reálně vlastně jen málo, vyzvat svou rodinu a známé a jít volit Janu Nagyovou. Šance vystrčit odrodilce ze Senátu určitě existuje a bylo by velkou chybou ji právě nyní nevyužít.

Je možno rovněž volit smysluplnou a kvalitní alternativu. Tedy osobnost, která má za sebou prokazatelně úspěšnou a společensky prospěšnou kariéru. Takovým příkladem je beze vší pochybnosti další žena. V tomto případě známá advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, kandidující na Kroměřížsku. Jde o zkušenou osobu, nesmírně pracovitou a inteligentní osobnost. U ní netřeba pochybovat o poctivém vlastenectví a obhajobě práv obyčejných lidí, ale i hájení českých národních zájmů. V tomto případě protikandidátka též žena při vší úctě má na Senát přeci ještě čas. Může se prospěšně angažovat na jiné úrovni a v jiné pozici. Obě Jany – Nagyová i Zwyrtek Hamplová si plně zaslouží podporu všech poctivých lidí, skutečných vlastenců, i když každá třeba z jiného důvodu. Je to pro voliče vlastně jen malý a doporučující návod, kterak lze také přistoupit k senátním volbám. Pokud Senát stále existuje, můžeme jej změnit směrem k vyšší kvalitě pouze jeho složením. Tuto možnost máme a je chybou ji právě nyní nechat ležet ladem. Proměňme referendum o vládě v kvalitnější složení Senátu bez některých ostudných individuí. Může to být začátek skutečné změny, která z naší země opět učiní suverénního a respektovaného hráče na mezinárodním poli a nikoliv nesvéprávného vazala vytěžovaného těmi, komu vůbec nic nedlužíme, kdo naopak dluží opravdu velmi mnoho nám. Například v podobě dosud nezaplacených válečných reparací. Mysleme na to i při druhém kole senátních voleb. I zde platí, že všechno minimálně z části souvisí se vším. Domácí politika ani mezinárodní vztahy nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou.